Ahoj,

jsme Mlýnkovi a jsme “patchwork family” - jak s oblibou říká můj manžel ;)

Na začátku jsem byla já (Dáška), moje tři děti ( Martin, Iva a Michal), dva psi ( Evelínka a Jackie) a Aleš a jeho dvě děti ( Marcela a Jana). Vzhledem k tomu, že jsme se potkali v době, kdy se jejich věk pohyboval v rozmezí 15 až 22 a nacházeli se tak v různých stádiích puberty a hledání sama sebe, rozhodli jsme se, že v rámci zachování si zdravého rozumu, žádné naše děti pořizovat nebudeme :-) ... a tak máme “NAŠE” psy. 

Základ tvořily dvě kavalíří holky Evelínka (R) a Jackie (BT). Bohužel Jackie nás opustila v 5,5 letech právě na Silvestra kvůli nemocnému srdíčku. Protože to bylo hodně bolestné, tak jsme se dohodli, že už dalšího psa pořizovat nebudeme. Já bych to sama řešila jinak, ale už nás na rozhodování bylo více, tak jsem rozhodnutí respektovala. Jenomže mě to ke psům a lidem okolo nich pořád táhlo, tak jsme se v červnu jeli podívat na výstavu do Brna. Nevím, kdo tam měl 3 měsíční štěně TR pejska, ale jsem tomu člověku dodnes vděčná, protože tento mazlík Alešek olízl a než jsme dojeli domů, tak padlo rozhodnutí, že bychom si mohli pořídít další kavalírka. Kdybych to tušila, tak už jsme jeli na lednový DUOCaCib :-)

Do 14 dnů s námi bydlela TR Tara… a protože byla na 7letou Evelínku hodně akční, tak do půl roku přišla BH Maya. Na další BT holčičku jsem si ještě musela 2 roky počkat. Ne že by mi to doma neprošlo, ale ještě jsem se nevyrovnala s odchodem první “černošky”. S příchodem Sofi jsme usoudili, že 4hlavá smečka je přesně to co nám vyhovuje. 

Jenomže čas je neúprosný a pejsci stárnou nějak rychleji a přišel čas, kdy se s námi rozloučila ve svých nedožitých 13letech Evelínka. 

Chvilku jsme si užívali jaká je to “brnkačka” venčit jenom 3 psy a mysleli jsme si, že to je to pravé do okamžiku, kdy mě naše kamarádka a trenérka Martina ukecala, abych zkusila agility.  Začala jsem s Mayou a ta mě naučila, jak je úžasné být se psem tak propojený a dělat to co nás baví obě. 

Bohužel má těžkou dysplazii a tak musím dávat pozor a nemůžeme závodit naplno. Tak jsem začala hledat štěně, se kterým bych začala trénovat od úplného začátku. Tentokrát mám pocit, že jsem si nevybrala já ji, ale ona mě anebo vlastně jsme na sebe zbyly :-) Peggy je třešničkou na dortu naší 4hlavé smečky. 

Musím podotknout, že mezitím nás dospívající děti postupně opouštěly a budovaly si svoje domovy. Tak jsme se pořád do našeho 3pokojového bytu v paneláku nějak vešli. Z dětského pokoje se postupem času stala tréninková místnost a byt více připomíná “psí” boudu než domácnost s dětmi :D
Sousedi si na naši “podivnost” zvykli a pokud se někdo ptá, proč máme 4 psy, tak jim s přehledem odpovídám, že jsme vychovali 5 dětí a že nám ještě jeden pes do toho počtu chybí ... a uznejte … na kg je to jako jeden retriever. ;-)