... co to vlastně je ?

Jednoduše řečeno taková psí Velká Pardubická 
Je to sport, o kterém jsem ještě před 3 lety netušila, že existuje. I když já si myslím, že to je něco víc. Podle mě je to schopnost vytvořit se svým psím kamarádem živý organismus, který je maximálně propojený tak že si vzájemně čtou pohyby, myšlenky a přání. Jsou sehraní a vzájemně si užívají radost ze společně stráveného času. Při tréninku, na závodech a hlavně v životě. Těší se na další výzvy, které vytvoří trenér nebo rozhodčí postavením nových překážek.

Se psy jsme dělali klasickou základní poslušnost a nějaké triky z tance a to vše jen, abychom sebe i psy zabavili a smysluplně trávili společný čas. Jenomže naše trenérka miluje výzvy a tak mě přemluvila, abych s Mayou zkusila běhat. Mě, která přestala chodit na aerobik a břišní tance, protože jsem neschopná si zapamatovat se jakoukoliv choreografii. Začátky byly krušné a z tréninků jsem se vracela s depresí, že jsem naprosto neschopná a že se mnou zbytečně ztrácí čas. Občas mi i slza tajně ukápla. Na jedné překážce mi trenérka ukázala, co mám dělat, poslala mě pro psa a já jsem se vrátila úplně k jiné překážce To mi ovšem řekla, až jsme za sebou měly první závody

Při procházení závodní dráhy připomínáme balet tichých bláznů a pro neinformovaného pozorovatele to musí být dost zmatené a nepochopitelné. Diváci, kteří vydrží, zjistí, o co se všichni snažili a s úžasem sledují, jak si to jenom mohli zapamatovat a jak ten pes ví, co má dělat.

Myslím, že dnes mohu s naprostou jistotou říct, že když běhám já, tak může opravdu každý 

A pokud chcete serióznější informace, tak na www.klubagility.cz